Když si nejsme jistí, co pro nás nějaká situace nebo událost znamená a jaké má důsledky, jednou z dobrých cest je si to celé sepsat. Vřele každému doporučuji si v těchto dnech na psychohygienu vyhradit aspoň jedno odpoledne. Nebo časné ráno, pokud už na homeoffice, nebo z dlouhé frustrace, nemůžete spát.
Nedávno se mi jako vztyčený prst vybavilo, jak jsem se před rokem rozhodoval využít nezvyklou situaci, přinášející s sebou protiepidemiologická omezení, k zapracování na fyzické kondici. Pro ortodoxní nářaďové nebo kolektivní sportovce, nebo pro někoho s gumovou vůlí, něco směšného. Naštěstí jsem si s domácího workoutu dokázal udělat zvyk už dávno a provádím ho pravidelně a bez většího přemlouvání. Jenže vlivem mohutnějších událostí, z nichž nejdůležitější je asi nový vztah, se mi to nepodařilo, nikam jsem se neposunul, nepodařilo se mi v jednom výběhu zdolat víc než deset kilometrů, ani se mi na trupu neobjevil pekáč buchet. Ale to vůbec nevadí.
Navzdory zuřící pandemii jsem v jiném člověku objevil něco, co mi chybělo, ačkoliv jsem to neztratil. Jsem jeden z těch, kdo se seznámili a navázali nový vztah během pandemie covidu. Doporučení zůstat doma nebylo ve dvou zas tak těžké splnit, ale na nějaký zlepšující trénink to nebylo. Čert sper výkon, když jsem našel nekonečno. V době doporučované izolace.
Úplně přesně se mi vybavuje webová stránka se sadou nových cviků, kterou jsem si někdy v březnu 2020 kvůli motivaci a pro zpestření vyhledal. Je to pořád jedna z dobrých možností, jak si z uzavření v domovech vzít něco pozitivního. Zkusit na sobě pracovat se dá začít milionkrát a pokaždé je šance, že z toho vzejde něco dobrého. Minimálně se aspoň chvíli nebudete muset nudit. Naučit se rozproudit si krev a napumpovat svaly nezávisle na prostředí je, věřte mi, výborná věc. Zabíjí totiž dvě mouchy jednou ranou, kromě zdraví má nesmírně pozitivní vliv i na lidskou psychiku. I běhat se dá skoro všude. Není nic lepšího, než se umět zbavit zákeřného napětí, hromadícího se jak v těle, tak v psychice klidně bez zjevných příčin. Jednou z nich může být konec konců i samotný pobyt mezi stěnami našich domovů, pokud trvá příliš dlouho; po roce od vzplanutí pandemie o tom asi každý víme své.
Přínosu aktivního pohybu se v tomto zamyšlení ale už věnovat nechci. Příležitostí totiž protipandemický režim přináší mnohem, mnohem víc. Udělal jsem si pro vlastní potřebu jejich letmý výčet, jako součást jednoduché bilance plusů a mínusů, které do mého života přineslo rozšíření nemoci covid-19 a rád bych se s vámi o některé podělil. Berte to jako inspiraci. Pro mě takové zamyšlení představuje způsob pochopit děje, o kterých nejsme schopni přemýšlet v širším kontextu, protože nás očarovaly jako srnu světlomety jedoucího auta. Má to smysl, a to i kdybychom nedospěli k pozitivní bilanci.
Výčet zahájím svým nejčerstvějším úspěchem, plusem z úplně jiného soudku než fyzická aktivita. Pro škarohlídy: buďte bez obav, budu si i stěžovat. Ale až na konci. Mé jaro je ve znamení radosti a úspěchu, podařilo se mi totiž vydat knihu; komponovanou básnickou bibliofilii s emblematickým názvem Té nula, Čas nula. A teď trochu reklamy: všechny konsekventní informace o ní jsou vám plně k dispozici na standacerny.cz, včetně možnosti si o dílo napsat. Nutno přiznat, že by se to celé asi nepodařilo bez obrovské dávky štěstí, zejména na spolupracovníky.
Protože jsem se ale toto zamyšlení rozhodl napsat na základě celého seznamu pozitiv, vygenerovaných protiepidemiologickými opatřeními naší vlády, a přestože je prostor k dokončení knihy z celého seznamu asi nejvýraznější, hned po nové lásce, chci se věnovat i všem dalším bodů. A že jsem jich našel. Díky nemožnosti chodit v běžném rozvrhu do práce a díky množství času navíc, jsem například během nařízené karantény začal více vařit. Asi dvakrát. Ale i tak za to děkuji. S obdobím dobrovolné izolace se pojí taky inventura majetku a prodej věcí navíc, opět hlavně knih, ale taky objektivu k zrcadlovce Nikon, hlavně ale celková revize sestavy svého fotografického arzenálu. Taky více čtu.
Po karanténě a jen díky pokračování omezeného pracovního režimu, díky trvání výskytu překážek v práci, jsem se dostal k dohánění zanedbané péče o své zuby, spočívající v celkem asi čtyřech návštěvách ordinace zubaře, několikerého setkání s vrtačkou, pořízení aktuálního RTG čelisti, absolvování odborné a neskutečně nepříjemné dentální hygieny a zjištění, že si budu potřebovat nechat vyrobit speciální chrániče proti úpornému nočnímu skřípání, kterým si zuby pomalu, ale jistě ničím. Taky nový boj se zánětem dásní. V oblasti péče o zdraví to ještě ale není vše. Našel jsem tak i čas změnit praktického lékaře, včetně vstupní prohlídky, včetně prozkoumání možnosti preventivního užívání anti-age sloučenin, dostupných na lékařský předpis, k čemuž mě zase přivedla četba, na kterou mám, jak už řečeno, víc času než dřív.
Taky se mi dostalo času pustit se do svépomocné přestavby webu scpx.cz a výstavby standacerny.cz. To bych jinak nezvládl. Ještě před svou podzimní covidovou karanténou i v jejím průběhu jsem publikoval pár blogpostů o prospěšných zvycích. Vylepšil jsem domácnost (proběhla například dvojí výměna vodovodní baterie v bytě u přítelkyně, záměna otevírání dveří lednice, nějaké to vrtání a montování poliček, pár přestaveb nábytku) a mnoho dalších odkládaných věcí, které mají význam asi jenom pro mě. Vylepšování domova je ostatně, jak jsem slyšel, celkem častý způsob, jak se z uzavíráním vnějšího světa lépe vyrovnat.
Nemoc covid-19 přinesla změnu myšlení a nový náhled nejen lidem jako subjektů, změny probíhají jistojistě i na celospolečenské úrovni. Tady hodnotím pozitivně předpokládaný začátek konce Andreje Babiše ve veřejné sféře a nepopiratelně pozitivní vliv na růst schopností používat internet u starších. Silný impuls znamená covid pro digitalizaci státu a veřejného sektoru, průmyslu. Na přehodnocení dobročinnosti a vznik nových dobročinných projektů a tak dále. Dokonce se údajně lavinově šíří i telekonferenční psychoterapie, což je poznatek, který by se i někomu ze čtenářů možná mohl hodit. Jak vidíte, plusů se mi na papíře sešla celá řada.
Negativa chci zmínit jen krátce. Z pochopitelných důvodů by ihned na začátku měl stát bezprecedentní nárůst počtu úmrtí nejen v ČR, ale vůbec. Covid-19 zapříčinil jen v ČR smrt desetitisíců lidí a troufám si říct, že už není skoro nikdo, kdo neznal aspoň někoho, komu někdo blízký doopravdy zemřel. Anebo jsou postiženy přímo jejich rodiny. Všechna další negativa ve srovnáním se nedobrovolným odchodem opravdu obrovského množství lidí blednou.
Nicméně tu jsou. Jsou tu, některá jako pomalu doutnající hrozba, což je příklad evidentního nárůstu vnitřního napětí, celospolečenského stresu, projevujícího se přinejmenším změnami v chování, v horších případech expresí duševního onemocnění. Duše těžko představitelného množství lidí strádají. Ani příklady jedinců, kterým se teď daří líp, tuto skutečnost neruší. Dále zatím jen tušený nárůst domácího násilí. Ztížený sociální kontakt, vynucená izolace, uzavření okresů, nemocnic pro návštěvy, domovů důchodců a podobných zařízení a tak dále a tak podobně.
Omezení dostupnosti služeb, na které jsme byli zvyklí. Kadeřnictví, pohostinství, cestovní ruch, fyzioterapie, to všechno a mnohem víc. A co hůř, ránu dostalo vzdělávání, nejen vinou uzavření škol. Nikdo dnes bohužel nedokáže dohlédnout, jaký vliv bude tohle školní martyrium na budoucnost společnosti mít. Jasné je jen to, že bude a že část společnosti zhloupne, pokud se to vůbec dá takhle jednoduše vyjádřit. Když k tomu přidáme nárůst voličských preferencí SPD, jak je vidno z některých průzkumů, na proměnu společnosti je možná zaděláno už nevratně. Z toho mám fakt strach.