Facebook mi nedávno prostřednictvím funkce vzpomínky zobrazil zhruba tři roky starý flame, což je emocemi prošpikovaná živelná diskuze, pod příspěvkem, který by se dal zjednodušeně popsat jako povzdech nad přítomností SPD v českém parlamentu. Díky tomu jsem si uvědomil, že jeho představitelé během let nedokázali přijít s jiným nosným tématem než je panika z migrace. Proto jsem se rozhodl svou úvahu, o kterou jsem se tehdy v komentáři pokusil, vytáhnout z propasti digitálního zapomnění. Plus přidávám zamyšlení nad úskalími ideje přímé demokracie.
Můj osobní postoj vychází z následujících tezí: 1) Lidem v nouzi by se mělo pomáhat. 2) Mezi lidmi v nouzi se přirozeně mohou objevit podvodníci, ale tak to prostě v lidské společnosti chodí. Neznamená to, že by teze 1) neměla platit. Odhalování podvodníků je prací policie, tajných služeb, státního zastupitelství apod. 3) Porušování lidských práv a zákonů té které země se podle zákona nekompromisně trestá. 4) Soužití lidí na planetě bude fungovat jen na základě vzájemného respektu. 5) Islám nepředstavuje nebezpečí, stejně jako ho nepředstavuje křesťanství nebo judaismus. Nebezpečí představují hlupáci vyznávající islám, křesťanství (kreacionismus, popírání evoluce atd.) nebo jakékoli jiné hodnoty. Lidskou hloupost má moc porazit asi jen vzdělání, upřímný dialog a pozitivní příklady. 6) Hodnoty západní společnosti neohrožují ani tak lidé vycházející z jiných kultur, nýbrž sama k morálním hodnotám lhostejná západní společnost, například proto, že lidé na Západě jsou na základě rozsáhlé globalizace zmatení. Mají tolik možností a tolik informací, tolik zábavy, že neví, kým jsou. Uprchlíci to vědí, to je jejich velká výhoda.
Ještě bych měl zmínit tzv. evropské kvóty pro integraci uprchlíků. Myslím, že to není zrovna šťastné řešení, ale jestliže něco evropské orgány většinově schválí, máme povinnost (minimálně morální) to dodržovat. A zároveň máme možnost (!) podílet se na hledání jiného řešení. Kdo rezignuje na hledání společného řešení, přiznává slabost.
Ad přímá demokracie, kterou má SPD v názvu. Přímá demokracie hezky pouze zní. V praxi bude kontraproduktivní, protože umožňuje rozhodování na základě názorů (oproti rozhodování na základě znalostí). Přímá demokracie může fungovat například v šatně sportovního družstva (obecně spíše v malých kolektivech), ne na státní úrovni.
Co si budeme povídat, většina pracujících lidí zkrátka nemá čas, chuť, sílu ani možnosti pouštět se do analýz ekonomických, sociologických, zahraničněpolitických, právních a jiných problémů. Přičemž poctivá analýza je předpokladem pro správné rozhodnutí v tak složitých otázkách.
Nástrojem přímé demokracie je například všeobecné referendum. Přátelé, všeobecného referenda bychom se měli všeobecně obávat. Máme přímou volbu prezidenta, to je svého druhu také referendum a mohlo by stačit.
Referendum je nesmírně zneužitelný nástroj, protože lidské masy jsou nesmírně snadno manipulovatelné. Příkladů bychom našli v nedávné minulosti dost, třeba krymské referendum o připojení k Rusku (po obsazení Krymu ruskou armádou) nebo třeba hlasování o brexitu.