Jak probíhalo seznamování s opačným pohlavím mimo okruh známých v době před internetem nevím, věděl bych to ale rád, zajímala by mě úspěšnost navazování romantických vztahů offline. Pro srovnání.
Jistě, i dnes se tak lze seznámit, ale přiznejme si, spousta lidí hledajících partnera do prostředí online seznamovacích služeb tak jako tak zamíří. A je jedno, jestli považují seznamku nebo sociální síť za hlavní prostředek pro navázání nového vztahu, anebo za doplněk tradičního face2face kontaktu. Jako v jiných oblastech, i tady digitalizace celý proces „poznávání“ zrychlila a usnadnila. Nebo ještě lépe, zefektivnila! Opravdu?
Abychom mohli mluvit o efektivitě takového způsobu poznávání, museli bychom mít s čím srovnat. Kdoví, jestli nějaká veřejně dostupná statistika úspěšnosti seznamování online vůbec existuje (nepochybuji, že provozovatelé internetových seznamovacích služeb si takové statistiky vedou). Každopádně, myslím, že by existovat měla. Mohla by totiž zafungovat jako magické sociologické zrcadlo a dokonce i jako křišťálová koule pro sociologické a demografické předpovědi, její data by bez pochyby umožnila sestavit zas o něco přesnější obraz toho, kam jako lidstvo směřujeme. Domnívám se, že vztahy, které takové seznamování produkuje, ovlivňují víc, než bychom si mohli myslet. To, jak se v dnešní době seznamujeme, formuje nejen naši současnost, ale z pochopitelných důvodů i (nejen naši) budoucnost.
Prodloužíme-li vektor nastaveného trendu, ve spojení s pokroky v biologii a genetice, do budoucnosti vzdálené několik desetiletí, jeden z možných obrazů společnosti po roce 2050, dejme tomu, by mohl zahrnovat aplikace principiálně podobné dnešnímu Tinderu, ale ještě o několik úrovní „chytřejší“ a umožňující uzavírat nejen „vztahy“, ale také manželství nebo nějaké z něho vzniklé virtuální svazky, včetně plození potomstva, na základě nějaké ve spěchu upečené shody ve virtuálním prostředí. Nač ztrácet čas žitím spolu? A pro zábavu potom virtuální „sex“ kdykoli a kdekoli v nekonečném digitálním simulakru, dostupnému prostřednictvím rozhraní mozek-síť.
Taková budoucnost by už ale nemusela být lidská. Jenže možná právě tam má člověk namířeno. Takové a podobné myšlenky se mi rojívali hlavou při brouzdání na Tinderu, Badoo a jim podobných službách. Tolik tváří! Nekonečná nabídka. Jenomže lidé přece nejsou komodita, ne položky na jídelním lístku! Spousta dívek na Tinderu se v oblastech, kde jsem se připojoval, svůj profil ani neobtěžovala vyplnit a prezentovat se coby lidská bytost. Stačí stát se položkou na seznamu. Stačí jen pár pečlivě upravených fotek, případně propojení na Spotify a zobrazení několika přehraných skladeb. Touha po ideálním, či jakémkoli, protějšku je silná.
Jako každého heterosexuálního muže mě pohled na krásnou ženu nenechává chladným, to ani náhodou. Bohužel z žádné fotky nepoznáte, s kým máte tu čest.
Je to slabé vodítko, neslyšíte hlas, nevidíte, nezažíváte, neznáte její kostlivce ve skříni. Navíc procházejí prezentované fotky u každého interním schvalovacím procesem a je logické, že si dívka na seznamce, až na čestné výjimky, nevystaví fotku, která ji zachycuje přeneseně řečeno „v nedbalkách“, tzn. obyčejnou, nudnou. Existují pózy, v nichž i nepříliš pohledná dívka dokáže zaujmout. Kdo má nadváhu, fotí se z nadhledu, anebo jen namejkapovaný obličej s povolenou čelistí (protáhne to obličej a zeštíhlí v lících) a tak podobně.
Extrémně časté jsou fotografie z dovolených… Proč, propánakrále? Protějšek přece nepotřebuje vědět, žes byla u moře nebo u Eiffelovky, stejně jako žena nepotřebuje vidět muže zaujímat pózu u drahého auta. A abych téma fotografií dovyčerpal, věřte nebo nevěřte, některé dívky si do profilu na seznamce z neznámých důvodů nahrají klidně i fotku z vlastní svatby. Je také zarážející, kolik dívek uvádí jako svoje zaměstnání „mateřská dovolená“. Pokaždé mi z toho bylo smutno. Dívky, které se přece jen nakonec rozhodnou poctít nás v popisu nějakým svým sdělením, píšou často něco jako: „nehledám tu sex“. Muži obscénními nabídkami na seznamce evidentně asi nešetří (mám to dokonce potvrzeno z opačné strany barikády). Tomu už se ale asi nikdo nediví.
Jenže jak k tomu přijdeme my, kteří nabízíme náruč nekonečného porozumění? Ne, opravdu, to, že tu zatím nejsou tajné seznamky pro bytosti, které se odmítají dobrovolně, byť nevědomky, redukovat na zboží, je další problém dneška. Nebo ne? Alespoň jsme totiž konfrontováni s realitou…
Na závěr si dovolím několik dobře míněných rad: dbejte na bezpečnost svých osobních údajů, neuvádějte své celé jméno, vyvarujte se použití fotek, na kterých je ještě někdo další, nenechejte se uvrtat do zaregistrování kamkoliv mimo danou seznamovací platformu, neposílejte „nudes“ ani fotky, kde je za vámi na zdi číslo vašeho domu a název ulice apod., nebuďte úporní, nedomáhejte se, nebo naopak, když už si s někým nechcete povídat, jednejte fér a řekněte mu to. Ale jako dobrý člověk!